Rozhovor s Kubou Jeřábkem
Mezi mladou generací v klubu najdeme velkého hecíře, motivátora, organizátora a futsalového zapálence, brankáře Kubu Jeřábka. Kuba se stal vůdčí osobností a také kapitánem týmu dorostu. Jeho nadšení pro futsal zaujalo také členy vedení klubu a jelikož letos již dosáhl 18-ti let, bylo mu nabídnuto kandidovat na letošní valné hromadě do výboru našeho klubu. Kuba nabídku přijal a na letošní valné hromadě klubu na Horní Bečvě byl zvolen historicky nejmladším členem výboru.
Kubo, můžeš futsalové veřejnosti obeznámit tvoje začátky s futsalem, jak ses vlastně k nám do klubu dostal a v kolika letech?
K futsalu v „Roubíčku“ jsem se dostal asi ve 13ti letech, tehdy jsem po dlouhé době skončil s házenou a tak mě kluci ze třídy přemluvili, abych si ho vyzkoušel. Futsal mě tehdy okamžitě okouzlil, ale něco tomu chybělo, tak jsem se zkusil postavit do brány a hned jsem věděl, že to je přesně to, co chci dělat. Vlastně i můj taťka byl brankář a asi to mám v krvi.
Začátky musely být jistě docela krušné, ale postupem času si se v bráně začal rapidně zlepšovat. Co nebo kdo stál za tak výrazným zlepšením?
Ano začátky byly hodně těžké, jako jeden z mála jsem neměl žádný fotbalový základ, navíc jelikož v Ostravě není jiný mládežnický tým, tak jsme hráli proti dospělým, sám si pamatuji na zápasy, kde jsme prohrávali i o 20 branek a to není pro brankáře moc povzbuzující. Na druhou stranu mi ale tyto zápasy psychicky hodně pomohly. Největší poděkování ale dlužím Tomášovi Novákovi, který nás bohužel loni opustil, právě on mě toho naučil opravdu hodně a to samé platí i u trenéra Radima Křižáka. Oba dva mě naučili všechno, co umím a jsem jim za to vděčný.
Vedle týmu dorostu si postupně začal nasávat atmosféru i v B týmu mužů v krajském přeboru v sezóně 2015/16, kde jsi se nejprve párkrát dostával do brány v závěru zápasů a poprvé si celé utkání odchytal 14.11.2015 proti Amatéru Komárovice. Byla z toho napoprvé sice těsná prohra 2:3 a navíc obdržená žlutá karta, ale v komentáři mám napsáno, že si podal velmi slibný výkon. Co říkáš na své začátky ve vyšší soutěži?
Na tuhle sezónu rád vzpomínám. Když mi tehdy trenér Křižák oznámil, že půjdu krýt záda Matusákovi, byl jsem radostí bez sebe. Čas na hřišti jsem sice sbíral po minutkách, ale ty minutky mi daly velké množství zkušeností. Později jsem dokonce nastoupil několikrát od začátku, ale upřímně si na ten úplně první zápas moc nepomatuji. Každopádně jsem za ty šance rád, ale zároveň mi ty zápasy ukázaly, že se ještě mám co učit.
Doslova bombou bylo, když si musel v minulé soutěžní sezóně 3.12.2016 naskočit za vyloučeného gólmana A týmu Musiola do zápasu A týmu v divizi proti Top Dogs Nový Jičín v 9.minutě. Nejprve si šel na penaltu, kterou soupeř sice proměnil, ale pak následovala série tvých tří zlikvidovaných desítek soupeře. Takový vstup do A týmu se jen tak nevidí. Smůla jen, že se tenkrát zrovna pokazila videozáznamová kamera. Co bys k tomuto zápasu dodal?
Už nějakou dobu jsem s Áčkem jezdil jako náhradník a čekal na šanci. Pak přišel zápas, kde dostal Méďa červenou kartu a to na mě padla nervozita. Ale když jsem viděl trenéry, kteří se na mě podívali, jako by jsme už prohráli zápas, řekl jsem si, že to je ta šance, na kterou tak dlouho čekám. Ty 3 ‘‘desítky‘‘ mně opravdu hodně vyhecovaly a díky tomu jsem v zápase nezklamal. Jen škoda, že zrovna na můj první start přestane fungovat kamera.
Po létech se v dorostu vytvořila suprová parta, která nevynechá trénink a letos přes léto má prozatím 100% účast na všech klubem pořádaných turnajích. Za hlavní hnací motor dorostu všichni považují tebe. Jak se z této pozice díváš na své kamarády a spoluhráče z týmu dorostu?
Za to, jak momentálně funguje dorost, jsem opravdu rád, utvořila se nám výborná parta, bojujeme jeden za druhého a právě týmový výkon je naše největší zbraň. Už loňskou sezónu jsme dokazovali, že umíme hrát i s kvalitními mužstvy, ale letos už věřím i v nějaký ten úspěch.
Moc se to veřejně neví, ale dnes již prvoligový Gamaspol Jeseník využívá řadu našich dorostenců na tzv. střídavý start v juniorské lize a také ty jsi nakonec dostal pozvánku do loňského ročníku. Šéf Jeseníku již neoficiální cestou oslovil naše mladé talenty s účastí na následující ročník juniorské ligy. Co bys k této juniorské lize řekl, jaké jsou tvé pocity z ní?
Loni mě kontaktoval trenér Milan Novák, jestli bych si tuto soutěž nechtěl taky vyzkoušet. Tehdy totiž už za Jeseník od nás z klubu hráli dorostenci Křižák, Kopecký a Firášek. Samozřejmě se na tuhle nabídku nedalo říct ne. Nastoupil jsem k 5ti zápasům, které měly úplně jinou úroveň, než na co jsem byl zvyklý. Je škoda, že s Roubem hrát juniorskou ligu nyní možnost nemáme, ale budu rád, když se zase do 1.ligy juniorů za Gamaspol příští sezónu podívám.
Co škola, zaměstnání, osobní život?
Letos jdu do 4. ročníku na Střední škole Technické a Dopravní, takže se už pomalu chystám na maturitu, což je teď moje priorita, co bude potom, to se uvidí.
Jaké jsou tvé další ambice ve futsalu?
Rád bych se začal pomalu prosazovat do mužských týmů, určitě bych konečně rád udělal nějaký úspěch s dorostem, ale můj úplně největší sen je si jednou zahrát za reprezentaci, do té mám sice opravdu daleko, ale každý má nějaký velký sen. Nezbývá mi nic jiného než na sobě pracovat a v zápasech do toho dát vše.
Kubo, děkuji ti za rozhovor a přeji ti, aby se ti tvé sny a přání alespoň malinko vyplnili. Hodně štěstí a hlavně zdraví do další sportovní kariéry.
-zt-